Ve dnech 10. a 11. září 2026 jsme společně s kolegou Martinem Mannem uskutečnili adaptační kurz pro studenty 1. ročníku učebního oboru Truhlář. Kurz proběhl v krásném prostředí lesů u Nýrské přehrady v Zelené Lhotě, přičemž ubytování a stravování bylo zajištěno v pionýrské chatě Jitřenka.

Program kurzu jsme připravili tak, aby byl zajímavý, pestrý a studentům poskytl minimum prostoru pro nudu či nicnedělání. Do Zelené Lhoty jsme vyrazili ve čtvrtek v 8:15 vlakem a na místo jsme dorazili v 11:45. Po ubytování, seznámení s programem, režimem pobytu a bezpečnostní instruktáži jsme ihned zahájili připravené aktivity.

Program zahrnoval seznamovací hry v kruhu, vědomostní kvízy, sportovní soutěže a řadu týmových disciplín. Vrcholem prvního dne byl pečlivě připravený branný závod, při kterém bylo všech pět družstev vysláno na čtyřkilometrovou trať se šesti stanovišti. Jednou z disciplín byla i střelba ze vzduchovky na sklopné terče. Při přípravě závodu jsem vycházel ze svých zkušeností s vedením a trénováním mladých hasičů. Všechna družstva trať úspěšně dokončila a nikdo nezabloudil.

Večer před večerkou studenti společně diskutovali, hráli šachy, karty nebo si venku zahráli fotbal. Pro nás, pedagogy, to byl přesně takový adaptační kurz, jaký jsme si představovali.

Hlavním cílem kurzu bylo stmelení kolektivu, vzájemné poznání studentů i učitelů, podpora přátelských vztahů a také alespoň krátké odpoutání od sociálních sítí a virtuálního světa. Domnívám se, že se tento cíl podařilo splnit na výbornou. Ohlasy studentů byly velmi pozitivní. Zvláště potěšila slova dvou už vyučených dívek z oboru kuchař-číšník, které se vyjádřily, že „takový adaptační kurz ještě nezažily“. Pro mě byl adaptační kurz cennou zkušeností především v tom, že jsem měl možnost poznat studenty i jinak než při odborném výcviku. Během společných aktivit, soutěží i běžných rozhovorů jsem mohl nahlédnout do jejich nitra, poznat jejich silné stránky, povahové vlastnosti i vzájemné vztahy. Jsem přesvědčen, že právě takové akce pomáhají budovat důvěru mezi učitelem a studenty a vytvářejí dobrý základ pro další společnou práci.

Domů jsme odjížděli v pátek po obědě. Rád bych touto cestou poděkoval za pomoc při organizaci a pedagogický dozor panu Martinu Mannovi, Miroslavu Solničkovi a paní Tereze Svitálkové. Poděkování patří také personálu chaty Jitřenka za výborné stravování a příjemné ubytování.

Věřím, že na úspěšný průběh letošního adaptačního kurzu navážeme i v dalších letech.

Vypracoval:
Roman Krubert
učitel odborného výcviku